Co je PAS?

Zkratka PAS znamená porucha autistického spektra.

Je to celoživotní nevratná neurovývojová porucha. Vzniká vrozeným postižením mozkových funkcí, které umožňují komunikaci, sociální interakci, fantazii i kreativitu.

Lidi, kteří s ní žijí, označujeme jako lidi s PAS. Nebo prostě jako autisty. Je ale docela jedno, jaké slovo používáme. Podstatné je, jak k nim přistupujem.

PAS je diagnóza v ČR oficiálně uznána teprve od roku 1994. Má to své systémové důsledky. Těžce dopadají na tisíce lidí a jejich rodin.

Kolik lidí má PAS

Dle dostupných střízlivých informací a statistik každé 100. narozené dítě přichází na svět s PAS. Diagnóza je nejčastěji stanovena během 4. roku dítěte. 

Rodičům přináší rozčarování, šok a představuje začátek dlouhé a extrémně náročné cesty.

Život se jim obrací naruby.

Jak se PAS projevuje

Nejzávažnější projev je narušená komunikace a problémy v sociální oblasti. 

PAS má totiž zcela zásadní vliv na klíčové schopnosti člověka. Ovlivňuje to, jak se dotyčný chová k ostatním a jak s nimi komunikuje.

Znaky chování lidí s PAS

Lidi s PAS od nás neodlišuje inteligence. Rozdílné jsou znaky chování: 

• striktně dodržují daná pravidla (dávají pocit jistoty).

• často neumí vůbec vyjádřit, co potřebují, cítí, ani co prožívají 

• projevují typicky sníženou schopnost empatie. 

• vyslovený text chápou doslovně,

• a nechápou ironii.

PAS není mentální postižení

Člověk s autismem je člověk jako každý jiný. PAS není mentální postižení (nesouvisí přímo s inteligencí) a diagnóza nijak nesnižuje běžné potřeby člověka. 

Autismus proto není ani překážkou naplňování základních lidských práv v civilizované společnosti. Každý člověk s PAS potřebuje žít nezávislý, plnohodnotný a smysluplný život.

Život s PAS prakticky

Aniččino autistické spektrum je porušeno mírněji. Slovo “mírněji” ale nevystihuje, co každý den prožívá. 

Anička se o sebe umí prakticky postarat. Stačí ale, aby se jeden kousek každodenní skládačky změnil, a je absolutně bezradná. 

Život v rychlé a prudce se měnící době a v nestabilním prostředí je pro ni extrémně náročný. Považte, jak těžký je pro nás ostatní. Kolikrát náročnější je pro lidi s PAS. Asi tak 100×.

Různé formy PAS

Někteří lidé s PAS trpí ještě vážnějšími potížemi. 

Spousta z nich vůbec nemluví. Často si neumí říct o to, co potřebují. Ke komunikaci používají obrázkovou řeč. 

Žijí ve velkém chaosu. Nerozumí tomu, co po nich okolí chce. Můžou si připadat v neustálém ohrožení (hlasité zvuky, ostré světlo, hovory a doteky druhých, panika).

Lidé s PAS mají někdy velké potíže se sebeobsluhou (hygiena, oblečení, jídlo). 

Souvisí to s poruchami motoriky (neobratnost) a poruchami exekutivních funkcí, které nám umožňují plánovat jednoduché činnosti. Myšlenkový a realizační proces mám žízeň – zkusím si zajistit pití – naliju si vodu – napiju se je třeba úplně narušen.

Pro část lidí s PAS jsou podobné řetězce myšlenek neuchopitelné. Nemohou je zrealizovat. Zdánlivě prosté činnosti se mění v život ohrožující výzvy.

Pro lidi s PAS na konci spektra je proto kvalitní asistent naprosto nezbytný. 

Pomáhá jim orientovat se v situacích, které nám připadají všední. Dodává pocit bezpečí, řádu a logiky v extrémně chaotickém světě.

Jaké je řešení pro lidi s PAS?

Náročné, v principu ovšem jednoduché. 

Typická je u lidí s PAS také hypersensibilita v oblasti smyslového vnímání. Přehnaně reagují na hluk, materiál, světlo i chuť. Známé je časté ritualizované chování a špatná tolerance změny. Anebo neschopnost smysluplně trávit čas. 

Lidé s PAS proto potřebují celoživotní podporu a pomoc druhých osob, strukturované bezpečné prostředí, vysokou míru vizualizace, klid a skutečné soukromí.

Prostě vše šité na míru. A to něco stojí. Potřebujeme vaši podporu